Cesta do školy = 2 desátky

V měsíci říjnu jsem se také připojila k modlitbě růžence na každý den. Nenapadlo by mě, že se růženec tak rychle stane součástí mého denního programu a že se budu těšit na těch několik minut klidu a rozjímání...

Zpočátku jsem se obávala, že nebudu mít na celý růženec čas. To ale byla jen výmluva. Vyhradit si půl hodiny za celý dlouhý den je tou nejmenší překážkou.

Růženec mě oslovil natolik, že jsem si zvykla pomodlit se desátek kdykoliv, když cítím, že je to třeba nebo mám čas. Všimli jste si například toho, že máme spoustu volna, když se během dne neustále někam přemísťujeme, někam spěcháme a podobně?

Moje nynější členění času teď vypadá tak zhruba takto: Cesta z bytu do školy = 2 desátky, cesta ze školy do práce = 1 desátek, cesta ze školy do knihovny = 1-2 desátky, cesta z bytu domů = celý růženec,... Jsou to jen krátké okamžiky ztišení a zamyšlení. Ale jsou tolik potřeba!

Je až neuvěřitelné, jak univerzální jsou jednotlivá tajemství růžence. Při bleskových modlitbách desátků je tu pokaždé nějaké, které přesně pasuje na situaci, kterou zrovna prožívám. Jsou to tajemství radostná, i velmi bolestná. Občas také slavná a občas plná světla.

Někdy se modlím sama, někdy ve dvou, někdy ve společenství. Každá modlitba pak přináší jinou atmosféru. Může být děkovná nebo naopak velmi úpěnlivá a plná proseb. Nikdy ale není stereotypní (čímž nepopírám, že na mě taky občas nejde spánek). I přes neustále opakování zůstává živá. Vždyť i náš život se může zdát na první život stereotypní – neustále opakování činností a denních rituálů. Přesto je každý den jiný.

Jezdím často velmi brzo ráno z domova autem do školy. Ospalou ranní cestu jsem si vždy zpříjemňovala poslechem rádia. Teď se modlím růženec. Baví mě být ticho a pozorovat svítání. Přijde mi trochu symbolické, když jednou z mých prvních ranních činností není zapnutí počítače, ale modlitba, nad kterou právě vychází slunce.

Je to něco, co vám dává sílu do celého dne. I když pořád dokola padám, vstávám a znovu padám na zem. Občas se mi už vstávat nechce, jsou ale okamžiky, kvůli kterým stojí za to se zvednout. Vážně.